Burákové sušenky s brambůrky

Moje máma byla fajn máma, a už od mala se nám snažila dát dobrý základ. Až do 8 let jsem neměla zdání, co je to Cola nebo jak chutnají brambůrky, a na televizi jsem se mohla dívat jenom v úterý ráno, když dávaly Kuřátka. Místo toho jsem pila bylinkový čaj Bancha, kladívkem rozbíjela vlašské ořechy, které jsem sesbírala pod stromem na zahradě, a četla knihu o staroegyptských bozí. Když jsem pak měla možnost jíst brambůrky a pít colu, vůbec mi to nechutnalo, protože jejich chutě byli tak intenzivní, až mě bolely na jazyku, a všechny televizní pořády mi připadaly tak tupé, jako moje kladívko na ořechy. Po prvním párku v rohlíku, který jsem snědla, když mi bylo 12, jsem zvracela ve školní knihovně do umyvadla, protože jsem ani nestačila dojít na záchod.

A díky bohu za to. Můj odpor k limonádám, brambůrkům, párkům v rohlíku a podobně mi odebral z dlouhého seznamu k odvykání pár položek v době, kdy jsem se rozhodla přestat být prase.

Bohužel nemůžu říct totéž o cukru. Na svojí závislost na cukr myslím vždycky, když slyším písničku "Impossible" od Ed Sheeran, a krmím jí nadále, když peču sušenky a musím udělat dvojitou porci, protože půlku těsta sním už v procesu výroby.
A miluju je natolik, že se do nich vůbec, ale vůbec, neštítím naházet nějaký brambůrky. (Konec konců, brambora je taky jenom zelenina žeano).

Čtvrteční quiche

Před několika lety jsem odjela na Nový Zéland pracovat jako au-pair. Skoro každý den na druhé půlce planety byl životní zážitek. Každý den kromě čtvrtků. Protože každý čtvrtek jsem musela vařit.

Matka mojí hostitelské rodiny byla úžasná žena a všechno, čeho se dotkla, proměnila v zázrak. Navrhla stavbu jejich vlastního domu, vyzdobila ho vlastními kresbami, vedla rodinnou prosperující firmu s jachtami, a členy domácnosti vykrmovala vlastními recepty, ze kterých v té době dávala dohromady kuchařku. Já, oproti tomu, jsem v té době zrovna vysazovala antidepresiva a žila na špagetách se sýrovou omáčkou.

Co vám budu vykládat, byla to tragédie týden co týden. To až do dne, kdy jsem poprvé v životě upekla Quiche. Všechno moje ostatní jídlo bylo tak hrozné a moje quiche tak dobré, že matka dokonce navrhla, ať každý týden prostě upeču quiche. Že taková dobrota jednou týdne nikomu neuškodí. Když jsem quiche vyladila do dokonalosti, vzala si dokonce ode mě recept, a od té doby jsem na svoje quiche nebetyčně pyšná a tajně doufám, že se třeba nakonec objeví i v té kuchařce a bude tam moje fotka, jedna z těch četných špekatých fotek v bikinách, jak pózuji na jachtě té bohaté rodiny, div se mnou neklesne ke dnu, jako Titanic.

Veganský banánový chléb

Být single má velké množství nevýhod. Někdo by určitě jmenoval nedostatek lásky, absenci někoho, kdo by nám namasíroval záda, a osamělé televizní večery.
No, já se sebestředně zbožňuju sama, masáž nepotřebuju protože jsem celá svěží z jógy, a na televizi se radši nekoukám, protože tam hrajou moc romantických pořadů a jeden by z toho dostal depresi. Ale jeden velký problém přece jenom mám: co s přebytkem jídla?
Většina výrobců diskriminuje osamělé jedince a vyrábí všechno ve velkým, dokonce zelenina je v tomto směru rasista a roste do příliš velkých rozměrů, a jeden nemá šanci jí sníst dřív, než se zkazí.
Naštěstí je tu banánový chléb, který zachrání osamělé večery (až jím budete zajídat smutek), a taky zhnědlé banány.
Banánový chléb nemusíte začít péct hned, jak zmerčíte jeden zhnědlý banán. Schovejte banán do mrazáku a až bude kolekce zmražených banánů dostatečně velká (asi 4), rozmrazte je a upečte tuhle dobrotu. Výhoda mražených banánů je, že jsou už měkké a snadno se mačkají, ale určitě jde použít i čerstvé banány.

Krémová polévka z červené řepy

Protože dneska existují blbý jména pro všechno, červené řepě se říká krvavý elixír mládí, a seznam jejích předností, který se táhne od vyvolávání dobré nálady až po prevenci rakoviny, by vydal na celou knihu. Ke všemu dobře chutná a v podobě krémové polévky zahřeje.

Rýžové wrapíky

Oříškový dip